O tom, zda budou květiny prospívat, nerozhoduje jen množství vody. Důležitá je také její tvrdost, teplota a načasování zálivky. Kohoutková voda většině běžných rostlin vyhovuje, zatímco dešťová bývá lepší volbou pro druhy citlivé na vápník.
Kohoutková voda většinou stačí, odstátí ji nezměkčí
Voda z veřejného vodovodu je pro mnoho pokojových i balkonových květin použitelná bez zvláštních úprav. Potíže může způsobovat především vysoká tvrdost a alkalita, tedy schopnost vody postupně zvyšovat pH substrátu.
Na tvrdou vodu jsou citlivé například azalky, rododendrony nebo kamélie. Při dlouhodobé nevhodné zálivce mohou jejich listy žloutnout, zatímco žilnatina zůstává zelená. Příčinou však může být i přemokření nebo nedostatek živin.
Odstátím se voda ohřeje na teplotu okolí a může z ní vyprchat část volného chloru. Rozpuštěné minerály ale nezmizí, takže tvrdou vodu tím spolehlivě nezměkčíte. Údaje o kvalitě vody hledejte u svého dodavatele.
Běžná filtrační konvice nemusí být pro úpravu zálivky účinná; záleží na použité vložce. Vyhněte se také vodě z domácího změkčovače, který nahrazuje vápník a hořčík sodíkem. Pro citlivé rostliny je vhodnější čistá dešťová voda.
Dešťovou vodu sbírejte z čisté střechy a chraňte ji před nečistotami
Dešťová voda zpravidla obsahuje méně rozpuštěných minerálů než tvrdá kohoutková voda. Hodí se proto zejména pro kyselomilné rostliny. Sama o sobě však není hnojivem a při pěstování v nádobách nenahradí pravidelný přísun živin.
Kvalitu zachycené vody ovlivňuje střecha, okapy i skladování. Nesbírejte ji z ploch s podezřelými nátěry nebo výrazným znečištěním. Po delším suchu nechte první splach odvést mimo nádrž, protože smývá usazený prach a trus.
Nádrž zakryjte, aby do ní nepadalo listí, nepronikalo světlo a nemnožili se v ní komáři. Pravidelně čistěte sítko a odstraňujte usazeniny. Zapáchající nebo zjevně znečištěnou vodu pro květiny nepoužívejte; dešťová voda není automaticky čistá.
Zalévejte podle vlhkosti substrátu, ne podle kalendáře
Před zaléváním ověřte vlhkost substrátu prstem a u květináče zkontrolujte také jeho hmotnost. Suchý povrch ještě nemusí znamenat suchý kořenový bal. Většině běžných pokojovek prospívá mírné proschnutí vrchní vrstvy, ale kapradiny či sukulenty mají jiné nároky.
Vodu lijte pomalu na substrát, ideálně v několika dávkách, aby se provlhčil celý kořenový bal. Květináč musí mít odtokové otvory. Přebytečnou vodu, která steče do misky nebo obalu, po odkapání vylijte, pokud daný druh nevyžaduje jiný režim.
Na záhonech zalévejte ke kořenům a raději vydatněji než každý den jen po povrchu. Vhodné je ráno, kdy bývá menší výpar a případně smáčené listy rychleji oschnou. Rostlinu vadnoucí suchem však nenechávejte bez pomoci až do dalšího rána.
Používejte vodu přibližně o teplotě okolí, nikoli ledovou nebo rozpálenou ze zahradní hadice. Během horka kontrolujte malé nádoby častěji, za chladna a v zimě zálivku omezte. Rozhodující je vždy stav substrátu a potřeba konkrétní rostliny.
